28.3. ráno mě vysadilo auto v Kubově Huti a 31.3. jsem měl v plánu dorazit odpoledne do Železné Rudy. Trasa měla vést cca podél státní hranice a měla vést přes všechny blízké vrcholky nad 1000m. Vzhledem k nadílce čerstvého sněhu, do kterého se ihned opřelo sluníčko s již jarní silou paprsků, došlo k nejhoršímu. Skialpové lyže jsem vláčel s neustále se nabalujícím sněhem, někdy až 20cm neuvěřitelně lepivé hmoty. Vosk jsem samozřejmě nezbalil. Tedy musel jsem si vystačit s uherákem, který mi později chyběl v žaludku. Funkčnost nátěru uherákem byla dosažena, sníh se cca hodinu po namazání nelepil a pak se selý proces opakoval několikrát denně. Navíc jsem měl pocit, že salámová stopa přiláká veškerou zvířecí říši Šumavských lesů a přijdou si pro mě bez větší pachové námahy v noci do mého bivaku. Nakonec vše dopadlo dobře, některé vrcholky jsem oželel, přesto byl časový rozvrh celého přechodu dost přísný. Neustálá chůze na skialpech od svítání do soumraku s 1 hodinovou zastávkou denně na uvaření čaje a zobnutí tolik vytíženého uheráku, mě nakonec dostala do Železné Rudy v 18.00hod.